Zobáček Tony a Hlavička Stark
Tihle dva jsou důkazem toho, jak ze zdánlivě už z na půl mrtvých ptáčat vypadnutých z hnízda, se dají s láskou a péči vypiplat dva šílení rošťáci, co mají náladu a elán vymýšlet blbinky.
Jejich boj o život a péči o ně se Vám budu snažit přiblížit postupně v článcích.
U nás se jím s láskou říká sajrati, kluci, pipinky, neřádi, vyčůranci, ... mají těch pojmenování mnoho :-).
Jak vrabci přišli ke svému jménu? Pokud jste už přečetli den 0, asi vám to došlo. Zobáček a Hlavička. Byly to ty první "pracovní" jména. Dle příznaků, jakými se projevovali. Zobáček od nepřítomného otvírání zobáčku a Hlavička od nekontrolovaných pohybu hlavou.
Když už to s nimi vypadalo, že mají nejhorší za sebou, dostali jména Tony a Stark. Všichni známe Iron Mana, že? Tihle dva jsou taky zoceleni a vyhráli ten nejtěžší boj a to boj o život. Tak proto i Tony a Stark.
Teď je trošku přiblížím, budu jím říkat kluci, protože pohlaví u vrabců a hlavně u mláďat se těžko určuje.
Zobáček Tony, povím vám, je to neřád, koumák a ten co se ničeho nebojí, do všeho se hrne, všechno chce vidět, ochutnat, všude je první. Malý čipera. Je pro svého bráchu velkou oporou a kamarádem, protivníkem když se o něco perou.
Hlavička Stark, to je jiná kapitola, je to opak Zobáčka Tonyho. Většinou čeká, zda je vše v pořádku než to odsouhlasí jeho brácha, že je to bezpečné. Zase je to ale bitkař, co vyvolává konflikty, hlavně u krmení, to do sebe jdou, hlavně když se jedná o kaši :-). Drží se spíše v povzdáli, tichý pozorovatel. Ale když zjistí, že prostor a vše v něm je bezpečné, stává se z něj neřízena střela.
Samozřejmě, že traumata, která utržili si nesou své následky. Jejich začátek života nebyl zrovna růžový. Možná jen potřebují více času na zotavenou, nevím. Avšak nechci nic uspěchat.
K těm začátkům, nebyly to lehké dny ani pro ně a ani pro mě. Péče obnášela hodiny a hodiny. Když se otočím zpátky, musím říct, že bez týmové práce a odhodlání těch vrabčích kluků, nebylo by to tak dobře dopadlo. Nejdůležitější je mít vedle sebe skvělého parťáka. Který sice brblá, nadává, hudruje, ale stejně ... patří mu velké díky, za podporu, za trpělivost a hlavně za to, že ani jemu nebyl život těch dvou lhostejný.
Vy se můžete postupně seznámit se vším, čím si ti dva prošli a co vše bylo potřeba dělat, co nedělat, čím krmit a čím nekrmit atd. Prostě to, co nikde nenajdete. Třeba to pomůže i Vám, když jednou najdete ptáče v nesnázích. Avšak pozor, ne všechny ptáčata co se jeví, že jsou v nesnázích v nesnázích opravdu jsou.
Uvedu třeba příklad. Máte zahradu, na zahradě psa, co vyštěká vše živé a když to nepochopí, tak to prostě sežere. Nebo když máte na zahradě kočky, které víte, že loví. Pokud je to jedinec, co je opeřený a píská, snaží se před vámi schovat, případně utíka, je to nejspíše jedinec, co se snaží rozlétat. Taková mláďata tráví den na zemi, rodiče za ním létají ho krmit. Vy můžete udělat to, že mládě přemístíte do klidnějšího místa zahrady, raději se jej nedotýkat holýma rukama. Pokud můžete omezit pohyb domácích mazlíčku po zahradě, o to líp, jen je pak potřeba se po té zahradě projít, zda ptáče už tam není a chvíli mazlíčky hlídat, zda nestopují. Můžete mládě umístit zpátky do hnízda, pokud víte, ze kterého hnízda vypadlo. Takovým jedincům stačí z vaší strany málo, aby přežily. Pokud nemáte na zahradě žádné "krvelačné šelmy", pak nemusíte dělat nic. Jen prostě koukat pod nohy :-).
Člověk by měl umět rozlišit zda je ptáče v nouzi a pomoc potřebuje, nebo zda se jedná a přirozený vývoj. Takže pokud je aktivní, zcela opeřené, nemá žádná viditelná zranění, nekrvácí = nepotřebuje pomoc, je to přirozený vývoj, tak jak má být.
Pokud vidíte, že mládě není zcela opeřené, hrozí mu reálně nebezpečí hlavně podchlazením, má známky poranění, krvácí, má sníženou aktivitu = jednejte. Bez vaší pomoci to nezvládne.