Nyx
Ach ten Nyx. Lidi, to byl adrenalin. Ráno jdete pustit psa s tím, že ho pustíte a vrátíte se domů, do tepla a dáte si ranní kávičku. Něco mi ale říkalo, nikam nespěchej. Vítačka s naším krvelačným psem, který co nejrychleji spěchal po*rat půlku zahrady a označit si ty čupr velké květináče s hortenziemi.
Zahradu nám rozděluje ještě nízký plůtek, který se musí překročit a přes který nejde vidět, co je hned za ním. Takže pes ho celkem rád přeskakuje, jenže ten den ten jeho přeskok vyrušil dopad na něco, co pod ním ožilo, co se leklo a co dělalo děsný šustivý zvuk ve snaze uniknout tomu zrzavému monstru.
To už jsem byla v pohybu a zjistila jsem, že naše "monstrum" zřejmě přišláplo holuba. Bílého, nádherného. Zlomek vteřiny mě přepadala nejistota, zda mám nechat sežrat holuba, nebo se nechat pokousat. Upřímně, vyhrál holub a já se díky bohu obešla i bez kousance. Jenže co chcete se psem v amoku, že jo? Takže šup a zavřít ho. Jenže to nic neřešilo. Rozhodl se prostě kvůli tomu holubovi ten zahradní domek rozebrat zevnitř.
Takže uklidnit psa, jít domů, uvařit si kávu a počkat, jestli po tomhle zážitku holub ještě odletí. Při záchraně ze spáru "monstra" jsem si všimla, že žádné zranění nemá, že ho vážně jen trošku přišlápl a tak mu nehrozí žádné reálné nebezpečí a může si letět kam chce.
Pes zavřený a už v klidu, říkám si pohodinda, kávičku si vychutnám a tak mi to nedalo a koukám z obýváku z okna na zahradu. Holub si to štráduje po zahradě, takže vše v pořádku.
Jenže nebylo. I po hodině byl holub pořád na jednom místě. Vzala jsem krmení z barelu pro papoušky do jedné misky, do druhé misky vodu a šla jsem na zahradu. Ani neměl moc chuť přede mnou utíkat, ale když jsem se přiblížila na půl metru, snažil se zdrhnout. Jenže mu to moc nešlo, po dvou krocích roztáhl křídla a zabořil si to zobákem rovnou do trávy.
Ach jo, chlapče co s tebou? Každopádně bylo už vidět, že je vyčerpaný, hodně vyčerpaný. Nezbylo nic jiného, než ho odchytit. Vysvobodila jsem z kopřiv kovovou klec, kterou jsme měli nachystanou na to, že jí vyhodíme. Jak nám přišla najednou vhod. A najednou mi blik - instinkt lovce aktivován. Šup, pro prostěradlo a hurá na odlov.
To jak to probíhalo nebudu popisovat, vím to jen já a jedna mi blízká osoba, ale pokud mě sledovali sousedi, měli určitě hezký den už od rána, pokud se koukali z okna :-D. Ale na to, jak byl vyčerpaný, tak odchytu teda bojoval zdatně. Takže ... prostě si to zkuste představit, jak to vypadalo. Haha no ... já vás slyším až tady :-D.
Než jsem ho dala do klece, kterou jsem měla připravenou, jsem ještě holuba zběžně prohlédla, křídla, trup, pařátky, peří ... a to byla katastrofa. Holub, který ještě ani nebyl pořádně doopeřený. Všude jsem cítila samé pouzdra na peří. Jo jenže při tom prohlížení jsem totálně zapomněla, že bych si mohla očíhnout jeho kroužek :-D, což mi došlo až když jsem ho zavřela v kleci.
Chodila jsem kolem klece jako mlsný kocour, abych měla celé číslo kroužku a fotila ho snad na třikrát. Nakonec jsem tedy zadala číslo na webové stránky a čekala, a čekala a čekala a čekáme stále. Respektive, asi už ani nečekáme. Protože jsem projížděním netu zjistila, že takový poštovní holub je něco jako sportovní náčiní. Jaké to pro mě zklamání a velká lítost.
Takže si nás Nyx vybral a my si ho adoptovali. Když někdo zavolá, přijede si pro něj, nemám problém ho vydat. Ale určitě bych zpět nevypustila ještě nedopeřené mládě, které bych ani nemusela zachraňovat a mohla jsem ho nechat psovi jako svačinku. Trvalo přes 10 dní, než se dopeřil.
Za těch 10 dní jsem si všimla, že mu dělá občas problém létat, říkala jsem si, že to bude zřejmě tím přepeřováním, jenže problém trvá ještě dnes. Z místa na místo si přeletí, ale to jedno křídlo si protahuje méně než to druhé. Chování má normální, zvídavý, žravý, pije, trus v pořádku. Možná to zavinilo monstrum, možná střet s něčím ... Nevím.
Hlavní je, že je v bezpečí, má péči a prospívá. Každopádně, až si získám jeho plnou důvěru, půjdeme s křidélkem na kontrolu k veterináři. Uvidíme, co nám pan doktor řekne, zatím to nevypadá, že by ho to nějak v poklidném životě holuba domácího obtěžovalo, či nějak omezovalo. A třeba si nechám i zjistit, zda to máme doma Nyxe holku, nebo Nyxe kluka :-).
Nesnažte se mě tady hlavně pranýřovat. Udělala jsem vše, co jsem udělat měla a mnohem více. Nezájem stran majitele/spolku, už není můj problém. Opravdu.